Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 6
DNES: 292
TÝDEN: 2149
CELKEM: 305914

Aktuální počasí

Počasí dnes:

24. 11. 2017

oblacnosde

Bude polojasno až oblačno, na Moravě a ve Slezsku převážně mlhy nebo zataženo nízkou oblačností, v Čechách od SZ až zataženo, místy déšť. Denní teploty 10 až 14°C, při mlze kolem 7°C. Noční teploty 6 až 2°C.

Navigace

Obsah

300 let školství ( 1710 - 2010 )

Za počátek historie školství v Žehušicích lze pokládat již rok 1661, kdy žehušické panství koupil císařský komoří, tajný rada císaře Leopolda I., místodržitel a přísedící zemského soudu v Čechách Michael Osvald hrabě Thun Hohenstein. Do té doby bývaly duchovním centrem jižní části žehušického panství Chotusice s farou, farním kostelem sv. Václava a také s farní školou. Učiteli se stávali žáci (tehdy studenti) kutnohorských škol.

Mikuláš Dačický z Heslova uvádí ve svých Pamětech, že 2. 1. 1590 byl takový žák, jménem Sixtus, mladý člověk, v Žehušicích upálen. K tomuto trestu nešťastníka odsoudil pan Jan purkrabí z Donína, tehdejší žehušická vrchnost, za přiznaný zločin vůči svěřeným chlapcům. Provinilec se k uvedenému činu, který byl trestán stejně jako čarodějnictví nebo kacířství, přiznal. Popravy se tehdy konaly u Bojman, u rybníka Šibeničný. V něm asi také skončil odsouzencův popel. Rybník, zvaný také Šibeník, zanikl spolu s téměř čtyřmi desítkami rybníků žehušického panství v 19. století. 2. 12. 1908 shořel i nejstarší svědek dávných událostí, starý dub u Bojman, když ho někdo zapálil.

Podle zápisu v malínské kronice v roce 1677 nastoupil na chotusickou farní školu jako učitel Jiří Kavka, tehdy šestnáctiletý, aby tu působil téměř 40 let.

V roce 1661 koupil žehušické panství císařský komoří, tajný rada císaře Leopolda I., místodržitel a přísedící zemského soudu v Čechách Michael Osvald hrabě Thun Hohenstein. Jeho synovec, hrabě Jan František Josef Thun Hohenstein zdědil všechny tři thunovské majoráty v Čechách: Klášterec nad Ohří, k němuž patřilo i panství Žehušice, Děčín a Choltice. Farní škola v Chotusicích, které byly od roku 1601 městečkem, byla téměř na okraji žehušického panství i chotusické farnosti a pro velkou část jejich obyvatel tedy obtížně dostupná. Proto Jan František Josef Thun hrabě z Thunu a Hohensteinu založil v Žehušicích dvoutřídní filiální školu chotusické farnosti, do níž docházely děti ze Žehušic, Rohozce, Bojman, Horky a Sulovic. 30 let působili na škole učitelé nezkoušení, ale zřejmě pečlivě vybíraní z kvalitních hudebníků. Rektor školy byl také ředitelem kůru a vychovával si hudebníky a zpěváky pro chrámovou hudbu v kostele sv. Marka.

Prvním rektorem v letech 1710 – 1722 byl Kašpar Wolf. V roce 1711, kdy se též narodil další jediný thunovský dědic Jan Josef Antonín (František), hrabě z Thunu a Hohensteinu přibyly do školy děti z nově založené osady Borek (Franzdorf). Pavel Wolf byl učitelem v letech 1722 – 1731. Někdy v té době se panství ujímal hrabě Jan Josef Antonín, kterému při otcově smrti v r. 1720 bylo 9 let. Z rodiny uvedených prvních učitelů byl český varhaník Jan Křtitel Ignác Wolf. V roce 1745 byl jeden Volf také hejtmanem žehušického panství. Václav Rössler byl učitelem v letech 1731 – 1736. Panství zatím spravovala hraběnka - vdova Filipína, rozená hraběnka Harrachová, matka mladého hraběte. Jejím osobním kočím byl Václav Stich. Posledními nezkoušenými rektory žehušické školy (jména pomocníků neznáme) byli Josef Klazar 1736 – 1750, Jan Hellich 1750- 1754, Jan Kladívko 1754 – 1757, Jan Vocásek 1757 – 1770, Václav Nožička 1770 – 1775. Od roku 1773 byla zřízena v zámku kaple, v níž byly konány bohoslužby pro vrchnost, v době její přítomnosti na zámku.

Prvním zkoušeným učitelem byl Michael Ballan, učený muž, obdařený mnoha pochvalnými listy a vyznamenáními. Podobně byl u hraběte Chotka v Nových Dvorech, kam v roce 1754 odešel, oceňován Jan Hellich. Michael Ballan působil v Žehušicích v letech 1775 - 1815 , tedy úctyhodných 40 let. Jeho nástupcem v letech 1815 – 1840 se stal Čeněk Ballan. Učitelé Klazar a Vocásek hráli na lesní roh a vyučovali hře na tento nástroj. To byl nejspíše také důvod, proč Jan Kladívko, který působil v Pardubicích, marně žádal, aby se mohl vrátit do Žehušic, kde měl dům a také zde zemřel v roce 1793 ve stáří 55 roků. Žehušická škola byla umístěna v krčmě zvané „Balánovská“, asi podle nájemců hospody. V letech 1708 - 1710 totiž stará krčma již nevyhovovala čilému provozu a proto byla zrušena. Balánův rod byl v Žehušicích usedlý od dávných dob a vymřel r. 1907 Janem Balánem.

Další nově založenou osadou, z níž děti docházely do žehušické školy, byl roku 1783 Josefsdorf (dnes Svobodná Ves).

Od roku 1801 pominuly naturálie, dosud poskytované učiteli vrchností. Byly nahrazeny peněžní dávkou 114 zlatých ročně. Do roku 1821 učitel s pomocníkem vyučovali obě třídy v jedné místnosti. Tento neudržitelný stav řešil hrabě Josef Matyáš z Thunu a Hohensteinu zřízením druhé učebny v panském dvoře. Pro Horku, Sulovice, Borek a Josefsdorf (Svobodnou Ves) zřídil roku 1822 školu v Horce. V roce 1836 vyhořel panský dvůr a za své vzala i školní učebna. Do roku 1838 byla vyučována druhá třída v najaté místnosti. Stavitel Jan Jelínek pak na pokyn vrchnosti přistavěl ke staré škole druhou třídu.

V roce 1868 vstoupily v platnost nové školní zákony a poslední ze zkoušených učitelů Jan Frčena (od r. 1849) se stal řídícím učitelem. Bydlel v č. 107 a od roku 1850 byl také členem obecního zastupitelstva. Od roku 1869 již jsou známa jména všech učitelů, kteří na žehušické škole působili.

Evangelíci v Bojmanech si v roce 1868 postavili vlastní školu, která existovala až do roku 1922. Po roce 1870, za nových školních zákonů, jevily se školní místnosti žehušické školy a celé zařízení školy nedostatečnými. Přesto od roku 1873 převzala vyučování dívčích ručních prací, dosud vykonávané místními paními a slečnami z ochoty, industriální učitelka Marie Cellerová. Když r. 1877 byla místní školní radě povolena půjčka od zemského výboru, mohlo být přikročeno ke stavbě nové školy. Podle plánů panského stavitele architekta Josefa Míči, provedl stavbu stavitel Antonín Nekvasil z Českých Budějovic, vybraný ve výběrovém (ofertním) řízení, v roce 1878 za cenu 15 400 zlatých. 20. dubna byla stavba zahájena a 20. září téhož roku dokončena a zkolaudována. I. třída se po dobu výstavby školy vyučovala v č.p. 40, II. třída v č.p. 28.

V letech 1879 – 1916 byl řídícím učitelem František Lašek, dobrý hudebník, který prý měl i Stichův stříbrný roh. Za něho byla škola rozšířena na trojtřídní a od 1. ledna 1887 na školu čtyřtřídní. V letech 1905 – 1922 se na škole vyučovalo německému jazyku ve dvou odděleních. Když si roku 1912 postavila obec Rohozec vlastní školu, byla žehušická škola redukována na trojtřídní školu. V roce 1914 byla v kabinetě školy na jeden rok pro děti 40 uprchlíků z Haliče zřízena polská škola, v níž vyučovala polská učitelka Josefa Balovňová.

Po 1. světové válce byl významnou osobností Žehušic řídící učitel František Novák, v jehož Dějinách městyse Žehušic si může případný zájemce vyhledat další údaje o žehušické škole. Po druhé světové válce se naplnily předválečné tužby na zřízení měšťanské školy.

V roce 1946 byla zřízena nejprve jako pobočka čáslavské měšťanské školy. V budově obecné školy se dvě třídy měšťanské školy tísnily s jednou třídou obecné školy, druhá třída obecné školy byla umístěna do budovy obecního úřadu (MNV). V Sulovicích byla zrušena obecná škola v roce 1947, děti chodily do Žehušic. Po roce 1948 byla celá měšťanská škola (4 třídy) umístěna v zámku a obecná škola ve své původní budově. Od roku 1950 se obecná škola změnila v národní školu a měšťanská škola ve střední školu.

V Žehušicích byla od 1. 9. 1949 zřízena také mateřská škola, zprvu umístěná v přízemí obecné školy, kde je dnes pošta. Od roku 1952 byla v zámku zřízena zahradnická škola s internátem. Mateřská škola, dosud spravovaná spolu s národní školou se od roku 1953 osamostatnila. Současně se spojily národní a střední škola v osmiletou střední školu. Od počátku šedesátých let začalo rušení málotřídních škol, v roce 1962 to byla jednotřídka v Rohozci. Osmiletá střední škola, transformovaná v roce 1960 na základní devítiletou školu převzala rohozecké žáky i s jejich učitelem. Později byly zrušeny málotřídky v Horce a v Horušicích. Udržela se jen dvojtřídka v Chotusicích, odkud od roku 1966 postupují děti do Žehušic, dříve postupovaly do Čáslavi. Mateřská škola se přemístila do úřednického domu „důchod“. Zahradnická škola, úředně střední odborné učiliště – obor zahradnický, byla v r.1979 zrušena a přemístěna do Čáslavi.

Následovaly další velké změny v žehušickém školství. 1.září 1979 to bylo slavnostní otevření nové mateřské školy pro 60 dětí. Po stavebních úpravách v zámku, zvl. zavedení ústředního vytápění, byla do zámku přemístěna celá základní škola. V budově staré obecné školy zůstala školní jídelna.

Po desetileté aktivní činnosti v udržování odkazu Jana Václava Sticha - G. Punta a vzhledem k havarijnímu stavu zámku, posoudila vláda České republiky nutnost výstavby nové školy a poskytla na ni obci Žehušice dotaci 60 miliónů Kč. Nová škola byla zkolaudována 5. 12. 1995, následující den předána k užívání. Počátkem roku 1996 byl zámek předán restituentům, v červnu a v září bylo v důstojném prostředí vzpomenuto 250. výročí narození Jana Václava Sticha- Punto (28. 9. 1746) . Na XIV. Slavnosti lesního rohu vystoupil uznávaný virtuóz na lesní roh Hans Pizka z Mnichova. V následujícím školním roce propůjčilo ministerstvo školství ČR žehušické škole název Základní škola Jana Václava Sticha - Punta. Čáslavský výtvarník František Tesař zhotovil v přízemí budovy mozaiku podle jediného zachovaného portrétu na medailónu G. PUNTO/ J. V.STICH. Každoročně tu před mozaikou vystupují na Slavnosti lesního rohu přední umělci čeští i zahraniční (USA, Slovinsko) a nejlepší žáci uměleckých škol. Nejvýznamnější bylo 200. výročí úmrtí Jana Václava Sticha – Punto (16. 2. 1803) pod záštitou České komise pro UNESCO v roce 2003 a 260. výročí narození J. V. Sticha-Punto v roce 2006.

Kromě Jana Václava Sticha byli významnými bývalými žáky žehušické školy např. zahradník Bedřich Brannberger, pomolog Karel Hájek, zakladatel čáslavského muzea Josef Kaunický, žehušický mecenáš Josef Khyn.

V současnosti jsou základní škola a mateřská škola spojeny v jeden subjekt, každé zařízení má ovšem svou vlastní budovu. Nová generace učitelů pokračuje v činnosti svých předchůdců a teprve budoucnost ukáže, kolik významných osobností vychovala.